Novoroční eko-předsevzetí ohledně dopravy: rozhodně už nebudu majitelem osobního auta (i když jsem ho používal v podstatě jen jako servisní vozidlo SPOJE.NET).
Nehodlám se ovšem do budoucna zříct létání, protože bych si tím úplně odřízl některé končiny na planetě, které ještě chci vidět. V současné době, kdy je svět zmítán válkami a krizemi, se do toho ale ani nijak moc neženu.
Rozhodně hledám alternativy. Nejde se všude dostat jen kombinací kolo-vlak či koloběžka-vlak, ale pořád vymýšlím, kam by to třeba šlo. Rozhlížím se kolem sebe, jak to dělají ostatní, a něco z toho sám zkouším. Po tomhle Silvestru můžu rozhodně doporučit přivázat spacák na řídítka konvenčního jízdního kola. Na rozdíl od brašen zavěšených nízko a po straně, zejména pokud jsou na předním nosiči, to nemá vůbec žádný vliv na ovladatelnost kola, lze s tím dokonce jet bez držení řídítek!
Ne všude je nutné letět, na některá místa se dá dostat po moři. Chci se zkusit dostat na palubu české plachetnice La Grace, mám kontakty i na kapitány konvenčních jachet. Pravděpodobně z toho nic nebude, ale snít o mořeplavbě snad můžu...
Co se nezávislého létání týče, tak jsem dal úplně k ledu snění o paraglidingu. Samotný let je legrace, což o to... ale získat pilotní průkaz by vyžadovalo předvést za letu jisté manévry, které mi nahání děs a hrůzu už svým slovním popisem. Dostat se do vzduchu je celkově těžké: start je skoro náročnější, než přistání (za normálních okolností). Kdyby pámbu chtěl, abychom létali, dá nám kolečka, protože nohy prostě nejsou vhodný podvozek pro každého, je to marné. Létání je taky obecně drahé, zejména to, které nabízí start a přistání s kolečkama, a co si budeme povídat: já fakt nejsem Ivo Lukačovič! 
Celkově v 50ti letech je pořád míra strachu o život (a zejména o zdraví, protože všechno, co se mí zahojit, se nějak hojí déle a pomaleji) příliš velká - tak uvidíme, jestli potřebná odvaha bude z věkem narůstat, nebo klesat. Nápady na čem létat, by i byly.